Novobarokní honosnou budovu opery Garnier (v originále Palais Garnier) najdeme na Vendomském náměstí v Paříži. Opera Garnier je nazvaná podle svého architekta, jímž byl Charles Garnier. Po atentátu na císaře Napoleona II., který se udál dne 14. ledna roku 1858, se tehdejší císař Napoleon III. rozhodl v Paříži vybudovat novou operu. Základní kámen budovy opery Garnier byl položen roku 1862. S konstrukcí byly ale také velké problémy. Terén v okolí stavby způsobil stavitelům potíže. Vysoká hladina podzemní vody totiž znepříjemňovala a překážela položení základů opery. Pod budovou opery Garnier byla vytvořena podzemní sběrná nádrž – ta je pravidelně kontrolována hasiči a je odčerpávána. Kromě toho byla výstavba zpožděna kvůli prusko-francouzské válce a zánikem Druhého císařství. V roce 1875 se opera Garnier slavnostně otevírala. Opéra Garnier se věnuje hlavně baletnímu představení Ballet de l’Opéra national de Paris a klasické opeře. Budova opery dala název jak zdejší ulici (Avenue de l’Opéra), tak náměstí (Place de l’Opéra), stanici metra (Opéra), ale i celému 9. obvodu, v němž se opera Garnier nachází.
Budova opery Garnier je nádherně a bohatě zdobena nejen zvenčí, ale také z vnitřní části. Fasádu opery Garnier zdobí mnohé sochy, nejznámější je socha jmenující se Tanec podle Carpeauxe od Belmonda, což je ale pouze kopie tohoto uměleckého díla. Pravý originál sochy se nachází v muzeu d´Orsay. Další sochy znázorňují například Lyrickou poezii, Hudbu, Idylu, Deklamaci, Zpěv, Drama, Tanec a Lyrické drama. V nikách nad okny do lóží jsou pozlacené bronzové busty významných skladatelů, například skladatele Halévyho, Meyerbeera, Rossiniho, Aubera, Spontiniho, Beethovena a Mozarta. Vnitřní výzdoba opery Garnier je v italském stylu. Strop zdobí obrazy, jejichž tématem je opera a balet. O tuto výzdobu se postaral roku 1964 Marc Chagall. Hlediště je veliké asi pro 2200 diváků, na jeviště se vejde až 450 účinkujících. Opera Garnier nabízí také malé muzeum, kde jsou vystaveny busty slavných hudebníků s kostýmy z vybraných představení. Pak tu je majestátní mramorové schodiště, Grand Foyer, okrouhlý Salon du Glacier a hlavní sál je zkrášlen osmitunovým křišťálovým lustrem. Atiku zdobí sochy Cimarosy, Haydna, Pergolesiho a Bacha, bronzové sousoší Lyrické poezie s Múzami a Duch slávy. Kopule nese sochu Apollóna s lyrou, po stranách jsou postavy Pegasů.
Budova opery Garnier je navíc místem, kde se odehrával příběh Fantomovy opery. Vznik byl způsoben tajemnými zvuky z podzemí během prvních představení a nikdy nevyjasněná nehoda – 20. května 1896 spadlo protizávaží těžkého lustru a zabilo 56letou domovnici Madame Chomette.
Madeilaine, Église sainte Marie Madelaine
Kostel je opravdu netradiční, obsahuje prvky snad všech architektonických slohů. Stavbu navrhl Pierre- Alexandre. V polovině 19. století se na přání madame de Pompadour rozhodlo, že kostel se má podobat slavnému Pantheonu. Za vlády Napoleona I. byla ale místo kostela naplánována stavba velkého chrámu, a ten byl v roce 1842 dokončen. Jmenoval se chrám slávy „Velké armády“. Nakonec byl ale kostel vysvěcen sv. Marii Magdaleně. Kolem kostelu je celkem 52 korintských sloupů. Kostel je ještě zdoben trojúhelníkem, na kterém je znázorněn Poslední soud. Tento trojúhelník navrhl Philippe-Henri Lemaire. Podél východní strany svatostánku probíhá každý den s výjimkou pondělí překrásný květinový trh, který jistě zaujme.
A jak se tam dostat?
Hned před budovou opery Garnier je stanice metra nesoucí název Opéra (jezdí sem fialová linka číslo 8, zelená linka číslo 3 nebo růžová linka číslo 7). Také se sem můžete dostat červenou linkou A dráhy RER.